Jak jsem to viděl já
Rumunsko - země kontrastů
Nápad projet Rumunskem jsem dostal již někdy v roce 2009,tehdy jsem ale nenašel nikoho kdo by podpořil můj zdánlivě bláznivý nápad a sám jsem jet nechtě.V následujícím roce jsem již v zimě začal s náborem "odvážných" pro letní dobrodružství ale ani tentokrát jsem nikam nejel ,jelikož 5 potenciálních cestovatelů se zaleklo negativní propagandy od lidí kteří jezdí doma pouze kolem pece a o Rumunsku jenom něco někde slyšeli.
Rozhodl jsem se že letos pojedu třebas sám.Mé rozhodnutí se umocnilo,když jsem v jednom cestopise "objevil" Tranfagaraš a když v jiném citovali rumunského domorodce že to v Rumunsku není již tak zlé "Okradou,zbijou ale nezabijou".
Opakuje se stejná "písnička" jako před rokem-asi 8 vážných zájemců a nakonec 29.7.vyjíždíme3!
Já-Yamaha BT 1100 Bulldog,manželka Makina-BMW R 1100 S a Radek(Ouklend) rovněž s Bulldogem.Předpověď počasí oznamuje že dřív nebo později zmokneme-proto jsou nemoky v pohotovostním stavu po ruce.
Den 1.
Tradičně vyjíždíme z Uničova s 2 hodinovým zpožděním,ono připravit a nabalit sám 2 motorky holt zabere trochu času.Průběžně o tom informuji Radka,který se k nám má připojit za Lipníkem.
Cíl je jasný-Košice-tady máme zajištěno ubytování u našeho nového kamaráda Fekiho.Cesta připomíná dostihy-neustále ujíždíme černým mrakům které nevěští nic dobrého.Nejhorší je to kolem Tater kde je dokonce mokrá cesta ale stále neprší.V Košicích je slunečno.Město nás překvapuje v tom dobrém,nikdo z nás tu dosud nebyl.a docelase nám tu líbí.Lví podíl na tom má starostlivost a pohostinnost Fekiho a jeho manželky Nataši(o její brinzové polévce se mi občas zdá).Feki je šoumen a dobrý bavič a večer na zahradě rychle utekl-rozmrzelý kokršpaněl Gregor nám bručením dává najevo že máme jít spát.
Ujeto 440 km
Den 2.
Plán na druhý den je jasný,projet Maďarskem a v Rumunsku dojet co nejdál.Počasí se začíná opět zhoršovat a tak rychle vyrážíme. Feki nás doprovází až na hranice a loučí se s námi,je vidět že ho svrbí ruce a nejraději by jel s námi-letos mu v tom brání ale pracovní povinnosti..Kolem Miškolce a Debrecénu proletíme po dálnici i když nemáme zaplacený poplatek (Makina opomněla v navigaci uvést že se chceme vyhnout z poplatněným úsekům).Díky tomu dešti opět ujíždíme a u Oradei překračujeme hranice Rumunska.Přijíždíme do jiného světa,hned na hranici se nás snaží pumpnout maďarští cikáni-raději rychle odjíždíme.V Oradei prach,smrad a hustý kouř z místní teplárny, nechápu že v tom ti lidé mohou žít....V místní směnárně v centru města měníme 100 euro za 410 lei na drobné výdaje,kurs je oproti loňsku zase o něco výhodnější z čehož máme radost.Projíždíme rovinami,kde je znát na každém kroku že je tu chudý kraj a velká hustota cikánské populace.
Teprve za Alesdem se začíná cesta vlnit a stoupat po zajímavé pahorkatině-začínáme si užívat jízdy.Rychle si zvykáme na fakt že Rumunští řidiči signalizují přítomnost policie(měří se tu opravdu z husta a policejní hlídky v nových Dáciích jsou na každém kroku).Přesto jedeme velmi svižně,skazky o Rumunských silničních pirátech se nám nepotvrzují a musím říct že se cítím "jako doma".Projíždíme Buceou,dalo by se tu pobýt-pěkná krajinka,spěcháme ale na Huedin,kde nám vyráží dech bizardní stavby místních zbohatlíků(větší kýče jsme již za celou cestu neviděli).
Po projetí Gilau najíždíme krkolomně na polopráznou novou dálnici,která vede nádhernou pahorkatinou,má ovšem jednu vadu-nejsou na ní benzínky a naše "hladová oka" nás počínají znervózňovat.Do Turdy kde chceme přenocovat přijíždíme se suchými nádržemi.U OMV se mi daří "umýt"Makině motku vystřiknutým benzínem-to jsem se zas něco dozvěděl.Dostáváme tip na penzion a na cestě k němu po nás vyjede několik toulavých psů,je jich tu na každém kroku opravdu plno.Ve stanu bych tu tedy spát nechtěl.Penzion je úplně nový a za 100 lei (asi 600 kč) za všechny 3 se ubytováváme-je to i se snídaní. Večeříme ve velkém stylu(tady bych chtěl poděkovat Fekimu za vytištění pár frází a slovíček v Rumunštině-servírce se představujeme a informujeme ji že "dcera"je na pokoji),jídlo i pivo je výborné, personál je příjemný-motorky nám s kovává pod přístřešek u kuchyně.Po nezbytné dezinfekci slivovicí jdeme spát-zítra nás čeká změna původního plánu.Pojedeme Tranfagaraš-přejezd přes úchvatné pohoří po fantastické cestě dokud počasí aspoň trochu ujde,předpověď je na další dny tristní-všude má pršet!
Ujeto 420 km
Den 3.
Míříme na Alba Iuliu, Sebes a Sibiu, docela si užíváme zajímavou krajinu a dobré cesty. Mezi Sibiu a Fagarašem se nám daří minout odbočku na Transfagaraš (poprvé a naposled jsme jeli bez navigace) a najíždíme asi 40 km navíc. Možná to bylo dobře, protože v úpatí hor nás přepadne prudká přeháňka, která nás zažene pod přístřešek prázdného pensionu, kde dáváme kafe. Vyhlídky nejsou nejlepší, mokrá cesta a mlha, přesto pokračujeme a vyplácí se. Mlha se zvedá, cesta osychá a před námi fantastické zatáčky a přírodní scenérie, kdo neuvidí - neuvěří. Fotíme téměř nepřetržitě. Nahoře vrchol pohoří podjedeme tunelem a už se řítíme do údolí (pozor na ovčí trus - je skoro všude po cestě). Cesta až na 25 km úsek kolem jezera je fantastická, těch 25 km ale stojí za to. Makina poprvé a naposled padá, protože je to téměř v nulové rychlosti, je to bez následků (trochu odřené padáky). Pohled z přehradní hráze dolů je nezapomenutelný. Sjíždíme do Curtei, kde sháníme ubytování na 2. pokus, opět pension pro 3 za 100 Lei. Zůstáváme tu 2 noci. Ujeto 380 km, spotřeba se drží na neuvěřitelných 5l.
Den 4.
Výlet do Branu (směr Brašov) na dvou motorkách bez zavazadel, Makinu beru za sebe, v čera v horách dostala zabrat a tak má nárok na odpočinkový den. Až do Godeni jedeme po žluté okresce, zkraje dobré, ale s přibývajícícmi kilometry chápeme, o čem někteří cestovatelé po Rumunsku psali. 30 km spíše pro endura, ale Bulldoci zvládají tuto etapu skvěle. Za Godeni najíždíme na červenou a je vše OK, u benzinky nám stará cikánka nabízí obří kostku zlata, pumpař který stojí za ní bez hnutí brvy kroutí hlavou-zbytečné gesto,cikánka odchází s nepořízenou.Ušetřené investice do zlata jdeme projíst do místního motorestu.Znovu oceňujeme Fekiho slovníček,mísní speciality nás aspoň tolik nepřekvapují ,jsou výborné.Závěr cesty je motorkářsky zajímavý a průjezd pohořím si neskutečně užíváme. Nebýt v zatáčkách kráv,psů, hoven a cikánů na povozech s koňmi nemá to chybu.Blížíme se k Branu a otevírají se nám úžasné výhledy-zastavujeme a fotíme.Posledních 15 km jedeme pěknou palbu,stav cesty to dovoluje a "pohled"navigací za zatáčku je skvělá věc(jen tu krávu za jednou znich neukázala-málem jsem si káknul).Makina jako batůžek se ke mně aspoň pěkně tiskne.VBranu je falešný Drákulův hrad kde snad nějakou dobu pobýval.Je to takové turistické monstrum-samý stánek a atrakce.Makina s Ouklendemse odebírají na hrad a já to jistím z dola.Někdo musí hlídat motorky tak si dávám langoš, štrůdl, amoletky s domácí marmeládou a zevluji po tržnici,popravdě jsem toho moc nenahlídal.Cestu zpět si znovu užíváme,volíme směr na Pitesti abychom objeli rozbitou okresku.Odměnou je neskutečně rozbitá panelka asi 15 km před Pitesti.Stíháme se podívat ještě na pravý Drákulův hrad pod přehradou Lacul Vidraru,který jsme den předtím minuly pro nedostatek času bez zastávky.Je zase pozdě tak aspoň pár fotek z dola-těch údajných 1200 schodů dnes opravdu nedáme.Toto místo si zaslouží celodenní výlet určitě se sem někdy vrátím. Ujeto 330 km.
Den 5.
Jedeme na Targa Jiu,Motru,Drobetu a kolem Dunaje do českého Banátu.Radkovi nejede motorka,jde tak do 3000 ot a pak dost.V praxi to znamená tak do 90 km/h je to ok a pak "tarokuje".Rozhodujeme se že na cestě to opravovat nebudeme a dojedeme do Svaté Heleny
www.banat.cz Cesta kolem Dunaje je působivá s nádhernými výhledy,jen asi 2 km v místě kde padají břehy do řeky jedeme po šotolině.Makina tam trochu panikaří jelikož má v živé paměti pád u Lakul Vidraru.Její výrazy z interkomu jsou nepublikovatelné,později ovšem machruje že 200 m štěrkového úseku k naší garáži bude jezdit"levou zadní". V půl osmé jsme u Coroni kde je svatba a zrovna se tančí přes celou ulici tak pokračujeme až o přestávce.Jedeme dál a hledáme odbočku Sv, Helenu,jak se později ukazuje tak směrová tabule je vyvrácena v příkopu a proto ji dvakrát míjíme.Po najetí na novou asvaltku už neomylně míříme k cíli naší cesty a končíme u místní hospody.Tady po prvním dotazu na ubytování se stravou končíme u Vaška a Marie.Zatápí se pod kotlem,chystá večeře a vše se samozřejmě řádně zapíjí domácí samohonkou-Radek je ve svém živlu,na dotaz Marie zda může nedopitou láhev odnést odpovídá že není třeba že to ještě dopijeme.Následky u mně jsou kruté,druhý den trávím pobíháním na latrínu jež je strategicky umístěna mezi hnojištěm a prasečím výběhem.
Najeto 380 km
Den 6.
Spravujeme Radkovu motorku, rozborka a sborka karburátorů odhaluje příčinu. Odvětrací hadičkou nalezly do karbců malé mušky a ucpávají hlavní trysku. Tento problém z BTček známe a punčocha na konci hadičky ho řeší, já ji tam mám již rok. Radkův "mechanik" to ale považoval za "ptákovinu" a na radu zkušenějších nedal, odměnou je zkažený den na dovolené (a Makina přišla o jednu silonovou punčochu). Od rána průběžně pijeme a plánujeme cestu domů. Krátce si projdeme i okolí obce. Banát se nám vylidňuje, nad obcí se staví 20 obřích elektráren a budoucnost celého kraje je nejistá. Je tu život plný dřiny, ale místní budí dojem spokojeného žití. My ještě stihli tu starou atmosféruzažít, byť na jeden den - můj sen, vrátit se o 50 let do mého dětství se splnil, ale teď hurá domů!
Den 7. a 8.
Radek se rozhodl jet v kuse až domů, což je 800 km, čeká ho dovolená s rodinou a stýská se mu po manželce. V Temešváru Radka u pumpy málem sejmul Rumun s autem, prostě do něho nacouval. Obešlo se to ale bez následků, jen značka je trochu ohlá a na zadní pneu červená barva z nárazníku! Společně jedeme na hranice s Maďarskem, kde na poslední rumunské pumpě vytáčí Radka pumpařka s požadavkem, ať rychle opustí prostor stojanu s motorkou, protože Rumun s dodávkou v protisměru chce tankovat právě z jeho stojanu, přestože jsou 4 jiné volné. Chvíli si česko-rumunsky nadáváme a odjíždíme s úsměvem (Rumun otočil a taknoval jinde).V Maďarsku se v Szegedu Radek odpojil a míří přes Bratislavu domů, tentokrát si kupuje dálniční kartu. Kolem 20 hodiny nám píše, že dojel totálně mrtvý, ale OK. Jedeme s Makinou na kochačku po okreskách a příležitostně koštujeme skvělou Maďarskou kuchyni. Rozhodujeme se, že zůstaneme dva dny v Budapešti. Ubytováváme se v hotelu Canada na okraji a ještě stíháme večer okružní noční jízdu po městě. Druhý den je to turistika bez motorek, o Budapešti nemá cenu psát, je to jedno z nejhezčích měst, co znám a překvapuje mě jen autobus mezi loděmi na Dunaji. Koštujeme i noční život ve městě a kolem půlnoci padáme totálně mrtví do postelí.
Den 9.
Cesta na Višegrád a do Ostřihomi, zastávka v posledním motorestu v Maďarsku na skvělý oběd a už ujíždíme do Nových Zámků. ke známým Peterovi a Natalii na kafe. Peter, jak také jinak je s partou motorkářů na výletě. Natalie neví, co by nám přichystala a čím obdarovala, ale nám stačí, že ji vidíme. Ale nejvíc se vidíme už doma, ono těch skoro 3000 km je na nás už znát. Zbytek cesty na Nitru, Vsetín a Olomouc dáváme už dost unaveni s několika zastávkami a kolem 19. dojíždíme vpořádku domů.
Celková bilance: téměř 3000 km, průměrná spotřeba těsně kolem 5 l, kromě ucpaného karburátoru žádné problémy ani žádný defekt (vystrašen rádoby cestovateli jsem měl 2 sady lepení). Pozor na psy a krávy v Rumunsku. Za celou cestu kromě incidentu v Temešváru jsme neviděli dopravní nehodu.Nejvíc mně potěšilo že řidiči aut se stávají vůči motorkám ohleduplnější,tento trend jsem pozoroval jak na Slovensku,Maďarsku tak hlavně v Rumunsku (vola ovšem najdeš kdekoliv ale v Čechách to nějak stagnuje). Ani jednou jsme až na pár kapek které nestály za řeč nezmokli.Stany ,spacáky a karimatky se ukázaly jako zbytečná zátěž,penziony jsou levné,je jich dost a není problém se ubytovat,strava velmi dobrá,pivo dost příjemně překvapilo. Lidi jsou dost vstřícní a většinou příjemní,vyplatí se mít příruční slovník protože po pár Rumunských slovech vždy tály ledy,při objednávání stravy někdy přímo nutné jinak do poslední chvíle netušíte co vám přinesou.. Rumunsko stálo za to navštívit a rádi se sem zase vrátíme.
http://miki6.rajce.idnes.cz/Rumunsko_2011/
http://ouklend.rajce.idnes.cz/Foto_Rumunsko_2011 
Výlet jak se patří.
